Nebe nad námi hoří…
Do tmy svítí modrý světla, televizních snů, co po srsti hladí
a vlčí vytí noc střechy sedlá, z nebeskejch švů padá sníh, štíři a hadi
Město P. spí, mlha se zvedá, na Kampě Bůh na zeď píše slova
co v uších mi zní: Najde ten, kdo hledá! Řežou jak nůž a nikam nejde se schovat
A nebe nad námi hoří a ty se ptáš, co přijde dál
co bude dál, až ty zdi zbořím
opřená o rám dveří, ptáš se co přijde dál
co bude dál, až na popel shořím
ze tmy do světla táhneš mně za sebou za ruku ven...
Václavák svítil, za tebou Damiel stál, hvězdnej prach kolem nás vířil
a já cítil, Bowie nám k tomu hrál, že je čas překročit práh, škrtnout a svítit
A nebe nad námi hoří a ty se ptáš, co přijde dál
co bude dál, až ty zdi zbořím
opřená o rám dveří, ptáš se co přijde dál
co bude dál, až na popel shořím
Jak je troufalé po andělech chtít / zoufale cítit a do krve žít
A nebe nad námi hoří, ty se ptáš, co přijde dál
co bude dál, až ty zdi zbořím
opřená o rám dveří, ptáš se, co přijde dál
co bude dál, až na popel shořím
a nebe nad námi hoří...
Vanilkové mraky…
Nachem nebe letí vanilkové mraky
až přijde správná chvíle na zázraky
sám sebe najdeš v půli světa
sám sebe najdeš v půli světa
O závod s větrem myšlenky běží
jak vlny rozbíjí se o pobřeží
ze dne zbývá jedna cigareta
ze dne zbývá jedna cigareta
Tohle mohl by být ten, nejkrásnější den, co jsem kdy jen
za další bláznivý sen nesměnil…
Oblohu tetují fantastičtí draci
příběhům o cestě píší anotaci
tečka za větou volá o pomoc
tečka za větou volá o pomoc
Po vlastních stopách až k horizontu
běží pryč kdo je na forhontu
létavice čárou dělí noc
létavice čárou dělí noc
Tohle mohl by být ten, nejkrásnější den, co jsem kdy jen
za další bláznivý sen nesměnil…
Rozdělit moře splnit všechny resty
pokořit další vlastní Everesty
závaží z kapes na zem vyhodit
závaží z kapes na zem vyhodit
A s nimi všechny budoucí plány
omýt a ovázat všechny staré rány
konečně najít klid
konečně najít klid…
Tohle mohl by být ten, nejkrásnější den, co jsem kdy jen
za další bláznivý sen nesměnil…
Všechno se mění…
Všechno se mění, tráva lechtá můj stín
poddám se snění, s hlavou v oblacích
jen kolem věží, mořem bělostných cích
z třešní, když sněží do šňůr na pavlačích
Bože vím, zmizí jak dým
stačí jen rukou mávnout a snít
Bože vím, zmizí jak dým
stačí se z okna nahnout křídla napnout a snít
Všechno se mění, oči přimhouřím
v uších mi zvoní, lehce zpomalím
po zdech honí slunce svůj vlastní stín
mám světlo v dlaních a nad městem hřmí
Bože vím, zmizí jak dým
stačí jen rukou mávnout a snít
Bože vím, zmizí jak dým
stačí se z okna nahnout křídla napnout a snít
Dokola...
Někde mezi nebem a zemí, s očima na stopkách
srdce synkopuje, hlava duní, rozum bez tak plách
krok sun krok tančím, bez ladnosti baletek
kterým Degas črtal uhlím a Lautrec sahal na zadek
za zrcadlem jako před ním, vše se točí dokola
když se v tobě holka ztratím, zas mně jiná zavolá
Nad Žižkovem lapka koňmo, plno v hospodách
ve skle držím zlatý rouno, rozum v kalhotách
roztočen na tři, zkouším se tě zachytit
jen se malou chvíli bratřit, ochutnat a zasytit
za zrcadlem jako před ním, svět se točí dokola
když se v tobě, holka ztratím, zas mně jiná zavolá
Chvíle mezi dnem a nocí sukní zametáš
kdo koho má ve svý moci, těžko uhlídáš
a svět se točí, za ocasem jako pes
včera, dnes a zítra taky, ať už s námi nebo bez
za zrcadlem jako před ním, svět se točí dokola
holka, mám strach, že tě ztratím, až tě jinej zavolá
Velkej vůz...
Vím je to dávno, nebem přejel Velkej vůz
to neúprosný ráno a nekonečný blues
v tónech se ztrácíš, světla pálí do očí
vzpomínky se vrací, celej svět se roztočí
jak kolotoč z pouti, dál prsty zkouší hrát
na konci týhle pouti, ještě jeden chorus dát
Vím je to dávno, nebem přejel Velkej vůz
to neúprosný ráno a nekonečný blues
až zhasnou v sále, v tý chvíli začneš žít
jak v katedrále, mši sloužit musíš jít
v tónech se ztrácí, duše když jdeš hrát
země ztrácí gravitaci, ještě jeden chorus dát
Vím je to dávno, nebem přejel Velkej vůz
to neúprosný ráno a nekonečný blues...
Sára...
Sára pláče, obloha je matná
s pannou v náručí, oči jak dvě studny
čeká na vlak do nenávratna
sedí na kufru na nádraží Bubny
končí léto, kolem žloutnou stromy
z peronu nikdo nebude jí mávat
než se říjen jako rákos zlomí
zmizí obě tam, odkud není návrat
Ty jsi Bůh, který mne vidí!
Měla na sponce ve vlasech psáno
Ty jsi Bůh, který mne vidí!
Z vůle tvé projdu každou bránou
Sára pláče, nad městem se blýská
stejné místo, jiný čas a knuta
čeká na vlak, kterým už jednou jela
prý právem bude odsunuta
začíná léto, stromy smůlu roní
z peronu zase není kdo by mával
po nebi vítr chomáče vaty honí
titíž dozorci a stejně voní káva
Ty jsi Bůh, který mne vidí!
Měla na sponce ve vlasech psáno
Ty jsi Bůh, který mne vidí!
Z vůle tvé, projdu každou bránou
Sára pláče…
Kořeny...
V posvátném kruhu schází se
krajkoví cest, kde stojí kámen
pod duby mlha válí se
kde bílá skála v sráz se láme
V kořenech stromů skrývá se ta síla
v kamenném kruhu skrytý je ten žár
životodárná v meandrech je řeka
do slunovratu zbývá vteřin pár
Oheň čistým plamenem
omyje z tváří žal i zášť
kouzlo do kůry vpálené
přikryje hvězdný plášť
V kořenech stromů skrývá se ta síla
v kamenném kruhu skrytý je ten žár
životodárná v meandrech je řeka
do slunovratu zbývá vteřin pár
Točí se ve spirále čas
známá slova skrytá v nás
to hvězdy z Eponiných řas
padají
V posvátném kruhu schází se
krajkoví cest, kde stojí kámen
pod duby mlha válí se
kde bílá skála v sráz se láme
Otisky...
Naproti přes ulici bouchají zátky
muzika hraje, cosi se slaví
v bytě pod nima se nedrží zpátky
ona má pouta a oba jsou hraví
a já tu čekám až vrátíš se z dálky
z jinejch krajů, na pole jahodový
až zase vzplanou, naše malý války
chvíle před ranou, kdy srdce nehladoví
Mám otisky prstů tvých do kůže tetovaný
mám do krve odřený srdce o tvý hrany
mám jizvy na duši a přesto věřím, že jsi
má jediná, i v době kdy tu nejsi, nejsi, tak kde jsi?
Od vedle zprávy, někde se střílí
z druhý strany vzlyky a hádky
moci tak usnout na malou chvíli
nemuset hledat zas mezi řádky
v patře nade mnou postel vrže
zdá se mi o koních, co nezastaví
modlí se asi: Ach můj ty bože
a vlci ve mně, už zase loví
Mám otisky prstů tvých do kůže tetovaný
mám do krve odřený srdce o tvý hrany
mám jizvy na duši a přesto věřím, že jsi
má jediná, i v době kdy tu nejsi, nejsi, tak kde jsi?
Lišky...
Do proudu házím žabky z navigace
kam doletí, než spoutá je gravitace
až padnou dolů k základům mostu
hrany zvoník, světí v známém gestu
než tucet svatých otočí se v štítě
snad stačím říci lásko miluji tě
Ó, v městě P. duší milion
Ó, hotovej Babylon
Ó, trdelník s medovinou
Ó, Bůh vzal si dovolenou
Když z věží Týna dívám se dolů,
na zástup nepravých apoštolů
jak krysy táhnou cestou od Rotta
v srdcích tíhu čekání na Godota
sto třicáté než najdou dítě
snad stačím říci lásko miluji tě
Ó, v městě P. duší milion
Ó, hotovej Babylon
Ó, trdelník s medovinou
Ó, Blůh vzal si dovolenou
Každý z nás lišky z vinic páně,
v sobě skrývá jak vrána k vráně
marníme čas na bytí spolu
nezvedne hlas duše v alkoholu
než zamotá čas, svoje sítě
snad stačím říci lásko miluji tě
Ó, v městě P. duší milion
Ó, hotovej Babylon
Ó, trdelník s medovinou
Ó, Bůh vzal si dovolenou
Ostrovy...
Ráno jak výstřel do temnoty
hlavou mi letí film, co my jsme vlastně zač
jak dobře vyšlapaný boty,
život nás netlačí, už dávno není rváč
kafe s cigárem a táhnout do rachoty
složenky nepočkaj, je to jak na zeď házet hrách
jak léta táhnou před našimi vraty
jsme jak dva ostrovy a někdy mívám strach
Že se probudím, lásko, průliv už nepřeklenu mostem
že se otočím, lásko, a budu jak ty vlastně sám
že se nevzbudím, lásko, včas abych tě stisknul
tak, že uslyšíš, lásko, jak praskají nám kosti a schází dech...
Slova jak výstřel do temnoty
v hádkách o ničem každý stavíme svou hráz
zoufale hledáme, jak ztupit ostrý hroty
jak to udělat, aby všechno šlo zas snáz
až nás doženou naše věty
přál bych si sílu mít, přežít na ledových krách
držet se lana, co váže naše světy
jsme jak dva ostrovy a někdy mívám strach
Že se probudím, lásko, průliv už nepřeklenu mostem
že se otočím, lásko, a budu jak ty vlastně sám
že se nevzbudím, lásko, včas abych tě stisknul
tak, že uslyšíš, lásko, jak praskají nám kosti a schází dech...
Prach z křídel andělů...
Zbývá pár posledních slov si říct
víra, láska a smrt a nic víc
kolik je slov, co sílu otočit zemí mají?
Zbývá pár posledních chvil, jak se zdá
skálou druhému být v božích hrách
kolik je chvil, co sílu dotknout se srdcí mají?
Mám už jenom jeden sen
protančit s tebou noc a den
chránit tě ran a svízelů
ze tmy do světla milá má
mám brzy projít, jak se zdá
setřít prach z křídel andělů
Zbývá pár posledních scén, nic víc
má dlaň v tvé, vlasy hladíš mou líc
kolik je vteřin které zastavit věcnost mají?
Mám už jenom jeden sen
protančit s tebou noc a den
chránit tě ran a svízelů
ze tmy do světla milá má
mám brzy projít, jak se zdá
setřít prach z křídel andělů
Láska je jako válka..
L’amour c’est comme la guerre, ruleta a revolver
šminky, šmuky a šmíra, do ran sůl a z kůže tě sdírá
L’amour c’est comme la guerre, pero dá ti Lucifer
až se usadí prach a síra, ze stropu zírá černá díra
Roztančí každej sál, srdce v pěsti svírá
z lůzra je plesu král a vládce všehomíra
roztočí celý svět, i modrý z nebe snáší
kolem úst maže med, a za kočáry práší
L’amour c’est comme la guerre, ruleta a revolver
šminky, šmuky a šmíra, do ran sůl a z kůže tě sdírá
L’amour c’est comme la guerre, pero dá ti Lucifer
až se usadí prach a síra, ze stropu zírá černá díra
Rozrazí každou z bran, v cín i ocel změní
zahojí každou z ran, i bez milosti plení
rozsvítí svatozář, ten maják všech grázlů
nejde bez ní žít, ač hřebce žene k srázu
L’amour c’est comme la guerre, ruleta a revolver
šminky, šmuky a šmíra, do ran sůl a z kůže tě sdírá
L’amour c’est comme la guerre, pero dá ti Lucifer
až se usadí prach a síra, ze stropu zírá černá díra
L’amour, L’amour
Zkus to tak brát...
Máš pocit, že všichni ti lžou, svět se zbláznil, a tvář
ztrácí i ti, co znáš je tak dlouho, vlastní sny pálíš jak žhář
před očima černá a bílá, z keců řečí, vyprázdněných dnů
a každou chvíli naběhlá žíla, krvavý rty nespraví lůj
Tak zkus to tak brát, tak nějak easy
zkus to tak brát, život brát, jak když hladí břízy
vánek, než odletí někam dál, někam dál, někam dál, někam dál
Máš pocit, že nejde se hnout, vše se hroutí, nač si sáh
celý to trvá příšerně dlouho, je to jak na zeď házet hrách
Tak zkus to tak brát, tak nějak easy
zkus to tak brát, život brát, jak když hladí břízy
vánek, než odletí někam dál, někam dál, někam dál, někam dál
Phil Marlowe...
Navečer, když se dlouží stíny, město usíná
a konec léta visí po římsách
poteče čas, proudem líným, v okapech vzlíná
a kočky bloudí po střechách
V uličkách pod hradem, s tmou se zkouší lampy prát
s tímhle tím naším případem, už není proč si zkoušet lhát
Víc nezmůže ani Phillip Marlowe, víc nezmůže ani Phillip Marlowe
víc nezmůže ani Phillip Marlowe, ani Marlowe, a to je ňákej kabrňák
Víc nezmůže ani Phillip Marlowe víc, nezmůže ani Phillip Marlowe
víc nezmůže ani Phillip Marlowe, ani Marlowe, ani jeho pravej hák
Vysvleče plamen svíčky splíny, věšák,
kde se choulí pár šatů tvých
provleče ostří gillotíny, uchem jehly spíš zeměkouli
v nízkých přích
Kam chceš jít s tímhle nákladem, o který nikdo nechce stát
s tímhle tím naším případem, už není proč si zkoušet lhát
Víc nezmůže ani Phillip Marlowe, víc nezmůže ani Phillip Marlowe
víc nezmůže ani Phillip Marlowe, ani Marlowe, a to je ňákej kabrňák
Víc nezmůže ani Phillip Marlowe víc, nezmůže ani Phillip Marlowe
víc nezmůže ani Phillip Marlowe, ani Marlowe, ani jeho pravej hák
Nezbylo ani za čtvrťák, ani Phillův pravej hák
na žízeň žitnou s ledem, po kapkách i s jedem, budem sát
Víc nezmůže ani Phillip Marlowe, víc nezmůže ani Phillip Marlowe
víc nezmůže ani Phillip Marlowe, ani Marlowe, a to je ňákej kabrňák
Víc nezmůže ani Phillip Marlowe víc, nezmůže ani Phillip Marlowe
víc nezmůže ani Phillip Marlowe, ani Marlowe, ani jeho pravej hák
Zákopy...
Stáli jsme nazí, další Adam s Evou, kůže hus mezi námi
a vytouženou
chvílí co mrazí a laská volným pádem, stébla prstů mámí
k zemi vzlétnout a výš
Na těch pár chvil, zemská tíž pomine, z tepen a žil
na kříž má milá
z budoucích vin, nás žádná nemine, vyrazit klín zbývá
Z milenců vrazi ze zvyku bodnou, věčně křížící se plány
přímky se protnou
stáli jsme nazí s kůží rozedřenou, první solí léčil rány,
druhý vodkou
Snad na pár chvil, každý si promine, to co kdy byl,
co zbylo má milá
z našich vin, nás žádná nemine, vyrazit klín zbývá
Zákopy halí dým, mí pálí proti tvým, postel je čárou dělící
výbuchy dávných vět, spálí i lazaret, armády táhnou ložnicí
Ve stínu hrází mezi mnou a tebou, oba hájíme své brány
tmou ovce vlci ženou
tváře od sazí, z vášně hranic blednou, kůže hrochů mezi námi
slova se střetnou
Pro těch pár chvil, jen žádný sentiment, vypustit z žil
co bylo má milá
z minulých vin, nás žádná nemine, vyrazit klín zbývá
Zákopy halí dým, mí pálí proti tvým, postel je čárou dělící
výbuchy dávných vět, spálí i lazaret, armády táhnou ložnicí
zákopy halí dým, mí pálí proti tvým, postel je čárou dělící
výbuchy dávných vět, spálí i lazaret, armády táhnou ložnicí
Still Crazy…
Neviděli jsme se spoustu let
stejně tvý oči rozeznám
září do tmy, jak dvojtečka cigaret
v patnácti za zdí o nešporách
u kávy starý časy probereme
i fotky dětí proběhnou
než do svých stran se rozejdeme
vzpomínky nedají nám vydechnout
vlastně se nic moc nezměnilo…
Still Crazy After All these Years…
I po tý době stále cítím
vůni heřmánku z vlasů tvých
i měsíc v noci, stále stejně svítí
jen do zlatý trochu stříbra dých'
z paměti dodnes básně umím
co psával jsem ti po nocích
jak tenkrát i dnes šumí
stále má krev ve spáncích
vlastně se nic moc nezměnilo...
Still Crazy After All these Years…
Držím ti jako kdysi místo
ty si stejně bradu podepřeš
datum narození je dál jen číslo
když pramen z čela odhrneš
zdá se že všechno bylo včera
a zítřek nikdy nepřišel
jak by ta dávná premiéra
byla hlas který nedozněl
vlastně se nic moc nezměnilo...
Still Crazy After All these Years…